Podpora harmonie v církvi
Thomas Smyth (1808–1873)
Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. (J 13,34)
Jednou řekla Sáraj Abramovi: „Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní.“ Abram Sárajiny rady uposlechl. (Gn 16,2)
„Opravdu Bůh řekl…?“ „Abrahame, opravdu máš mít množství potomků se svou ženou?“ Bůh ti zaslíbil potomstvo, ale možná to myslel trochu jinak. My víme a ukazovali jsme si to, že Bůh to myslel také trochu jinak, protože je tady i duchovní potomstvo Abrahama, ale to vůbec nebylo na pořadu dne v době Abrahama. Tady přichází zkouška a přichází velmi nenápadně. Ne, že by to bylo nemožné ji odhalit, ale nebylo to úplně jednoduché. Abraham se ocitl ve zkoušce a nerozpoznal, že jde o zkoušku. Jak je to možné? Církev je sloup a opora pravdy, ale musí stát na Slovu pravdy – a potom může rozpoznat, že přichází zkouška, pozná pokušení a má rozlišení na to, aby poznala, kdy a jak přichází Boží soud.
Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. (J 13,34)
Tam, kde ještě neexistuje vícečlenné staršovstvo a sbor vede pastor se skupinou diákonů, může být proces změny nebezpečný. Ve fázi vyučování je třeba si jasně uvědomit dvě věci. Jedná se zejména o povahu vedení církve a dále o otázku rovnosti starších. Pokud tyto otázky nebudou vyřešeny, vyvstane zmatek při dalším rozhodování církve.
Ve starověkém pohanském světě bylo pro ženu nejobávanějším osudem ovdovět. Ztráta ochránce a živitele byla považována za to nejhorší, co vás mohlo potkat. Slovo „vdova“ je pravděpodobně odvozeno od kořene slova, které znamená „opuštěná“, „prázdná“ nebo „opuštěná“. Antičtí bohové byli považováni za bezmocné, neschopné pomoci vdovám. V dnešní době, když smrt odstraní manžela, se často dostaví strach, zoufalství a bezmoc. Pak se až příliš často strašlivě odhaluje náboženský a morální bankrot našeho světa jednadvacátého století.
Milosrdenství je snaha pozdvihnout bídného z bídy. To se někdy děje s pocitem soucitu, jako je milosrdenství lidské, jímž je člověk pohnut a chce se slitovat nad svým bližním, jindy bez pocitu soucitu, jako je milosrdenství Boží. Neboť Bůh, když prokazuje milosrdenství, netrpí s člověkem tak, jako člověk sám, když vidí, že jeho bližní trpí bídu.
Být věrným křesťanem znamená věrně spravovat a věrně si všímat místa, kde člověk žije, a toho, co se děje a co ovlivňuje životy všech. Máte povinnost vědět, co se děje ve vašem světě a ve vaší komunitě, a pracovat způsobem, který je pro vás vhodný, aby zde byla nastolena vláda spravedlnosti a práva (Jer 29,4-7). To ovšem nevnímáme jako poslání církve, ale jako poslání zbožných občanů, aby svá města, státy a národ utvářeli k dobrému.
Zde jsou, milí přátelé v Kristu, dvojí lidé: Efrajim, velké, silné pokolení, a Gedeon z pokolení Manasesova. Ať chtějí nebo nechtějí, jsou tu; a je tady vinobraní a jsou tu jejich paběrky. Kdo dostane vinobraní a kdo dostane paběrky? Tady je dvojí pokolení: jedno jako lvíčátko, které vyběhne z lesa a dívá se, co kde uloví. Vinobraní, ne nějaké paběrky! Ale tady je jiné pokolení, a to se dívá na svět jinak. „Ti lidé jsou zde kvůli tomu, abychom jim přinesli něco pěkného!“ Myslíte si, že obě pokolení dopadnou stejně?