Dále Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků. Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí.“ (Gn 9,12–13)
Znamením této smlouvy se stává duha. Znamení smlouvy je vlastně takovou pečetí, podpisem smlouvy. Zářící duha zrcadlí zářící Boží milost a slitování. Zářící duha je potvrzením Božího rozhodnutí, že už nezahladí zemi potopou. Nevíme, jestli lidé znali duhu i před potopou, ale není to nakonec vůbec podstatné. I kdyby ji znali už dřív – a nemuseli, protože to mohlo na zemi vypadat trochu jinak – teprve nyní se duha stává znamením smlouvy. A znovu si můžeme všimnout, že znamení je spojeno s obsahem smlouvy. Když pršelo a potom přestalo, znamení se pravděpodobně objevilo. S každým deštěm mohli lidé propadnout panice, že znovu přijde to, co tady bylo a země bude znovu zatopena potopou a všechno živé zahyne, ale potom přestalo pršet a objevila se duha a lidé si měli připomenout Boží slib.
Falešní učitelé na sebe berou mnoho podob, které se přizpůsobují době, kultuře a kontextu. Zde je sedm z nich, kteří dnes v církvi vykonávají své klamné a destruktivní dílo. Všimněte si prosím, že ačkoli jsem je v souladu s biblickými texty popsal v mužském rodě, každý z těchto falešných učitelů může být klidně i ženou.
V celém Písmu vidíme, že falešní učitelé svádějí. Pavel ve 2. Korintským 11,13 píše, že falešní učitelé se vydávají za Kristovy apoštoly, aby mohli uskutečnit své dílo svodu. Dále ve verších 14–15 říká, že jsou služebníky ďábla, ale vydávají se za služebníky spravedlnosti. Falešní učitelé nikdy nepřicházejí do církve s tím, že by se označovali se za zlovolné Satanovy agenty. Spíše předstírají, že jsou Kristovými následovníky ...
Dnešní liberalismus se nezabývá tím, čemu věříme, ale jak jednáme. Za naší etikou samozřejmě vždy stojí teologie, ale při zkoumání doktrinálního prohlášení dnešních moderních liberálů se ukáže jen málo toho, co nás znepokojuje. Znepokojení se projevuje až v jejich praxi.
I když křesťané musí odpouštět jednostranně, není možné věrně usmířit vztah bez oboustranného ujištění. Odpuštění je jednostranný slib, ale smíření zahrnuje oboustranný příslib. Aby mohl být vztah usmířen, nejenže musí dotčená strana učinit příslib odpuštění, ale viník musí také činit pokání z hříchu, slíbit, že bude v pokání pokračovat, a musí nést ovoce odpovídající jeho vyznávanému pokání (Mt 3,8).
Tento text navazuje na předchozí text, v němž je vysvětlené evangelium a na evangelium také odkazuje. Na začátku osmého verše je drobné slovíčko ‚tedy‘ (‚proto‘). Protože Bůh chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli poznání pravdy, protože je jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk, Kristus Ježíš, protože dal svůj život jako výkupné všechny své ovečky (1Tm 2,3-6), proto se mají muži i ženy modlit.
Zde není zapotřebí, milí přátelé v Kristu, dlouhých řečí, abychom pochopili, jaké je to tělesné a jaké je to duchovní, aby každý viděl, co může očekávat a co nemůže očekávat. Arci, kdyby vám nebylo dáno a kdybyste byli naprosto bez Ducha svatého, tak byste rozumět nemohli! Ale Ducha svatého může mít každý.
