Evoluce vs. Bible II. (Bůh Stvořitel)
Stvořitel tzv. teistických evolucionistů, tedy lidí, kteří mají za to, že Bůh použil ke stvoření evoluci, se dost podstatně liší od Stvořitele, jehož popisuje Boží slovo a především první kapitoly knihy Genesis.
Prvorozenému dal Josef jméno Manases (to je Bůh dal zapomenutí), neboť řekl: „Bůh mi dal zapomenout na všechno mé trápení a na celý dům mého otce.“ (Gn 41,51)
Bůh Josefovi požehnal a dal mu dva syny. Prvního pojmenoval Manases, což znamená „Bůh dal zapomenutí“. Bůh dal zapomenutí nejvyššímu číšníkovi a také mu dal rozpomenutí v pravý čas. A také Josefovi dal Bůh zapomenout na všechno jeho trápení a dům svého otce. Zanedlouho – a skutečně to nebude trvat déle než pár let, dá Bůh Josefovi, aby se rozpomenul – a potom se po celém Egyptě rozezní Josefův pláč a Josef se dá poznat svým bratrům. Řekne jim, aby se netrápili tím, že ho prodali do Egypta a nevyčítali si to, protože to byl Bůh, kdo ho do Egypta poslal před nimi, aby zajistil jejich potomstvo a připravil skrze něj veliké vysvobození. Josef dobře ví, že Bůh nade vším vládne a má všechno pevně ve své ruce.
Stvořitel tzv. teistických evolucionistů, tedy lidí, kteří mají za to, že Bůh použil ke stvoření evoluci, se dost podstatně liší od Stvořitele, jehož popisuje Boží slovo a především první kapitoly knihy Genesis.
Bible nám říká, že máme respektovat ty, kdo mají v rukou vládu, což zahrnuje i respekt k těm, kdo prosazují zákon. Neměli bychom však opomíjet ani příklad apoštola Pavla, který, když byl nespravedlivě uvězněn ve Filipech, odmítl ustoupit, dokud se mu úřady veřejně neomluví. Legitimní protest proti nespravedlivému policejnímu postupu není pravicový extremismus, je to přesně to, co nás učili naši předkové.
Hřích odcizil člověka nejen Bohu, ale i člověku. Kde není láska k Bohu, tam není ani opravdová láska k bližním. Od přirozenosti jsme zcela zkažení a jako takoví máme radikálně sobecké, zlé a zlomyslné sklony. „Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách“ (Ř 3,13–16).
Jedním z důležitých prvků nezávislosti místního sboru je jeho vlastní správa. Ztráta práva na samosprávu způsobuje, že církev ztrácí svou nezávislost. Když místní církev ovládnou a řídí lidé zvenčí, ztratila svou nezávislost. Správa vlastních záležitostí však není jedinou formou nezávislosti místního sboru. Mnohé církve rozhodují samy, ale přesto jsou ve financích a dalších záležitostech nadále trvale závislé na pomoci zvenčí. Samostatná správa by měla vést k tomu, že církev bude soběstačná a zcela nezávislá.
Abychom rozpoznali falešné učitele, musíme pochopit, že přicházejí převlečeni za pravé Kristovy následovníky. Rozlišování proto vyžaduje, abychom zkoumali ty, kdo tvrdí, že mluví Boží slovo, a rozlišovali, kdo je pravý a kdo falešný. V kázání na hoře nás Ježíš učil, že jedním ze způsobů, jak rozlišit pravé a falešné učitele, je podívat se na jejich ovoce. Co je výsledkem jejich rtů, jejich života a jejich vedení?