Dále jí řekl: „Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat.“ (Gn 16,10)
Také Hagar dostala zaslíbení. Narodí se jí syn, prvorozený Abrahamův syn. Není to ten zaslíbený syn, na toho bude muset Abraham ještě čekat, ale je to prvorozený syn. A jako prvorozený syn bude také zahrnut požehnáním. Hagar dostala stejné požehnání jako Abraham, co se týče potomstva (Gn 15,5). Synů Izmaela je skutečně nespočetně – a to můžeme mluvit jen o tělesných potomcích Izmaela, o Arabech. Stejně je to s potomky Abrahama – a zde můžeme mluvit také o duchovních potomcích, jimiž jsou křesťané. v Kristu získáváme všechno duchovní požehnání. Není nic z nebeského požehnání, co by nám náš Bůh odepřel. A ještě jinak – žádné skutečné duchovní požehnání nelze najít nikde jinde kromě Krista.
Každý křesťan je nakonec povolán k tomu, aby měl duchovní domov. Chodit každou neděli do jiné církve není totéž jako být součástí stejné skupiny věřících. Lidé se mě ptali, co bylo nejtěžší na změně povolání. Odpověděl jsem, že to bylo, jako by zmizelo sto mých nejlepších přátel. Bydlím ve stejném domě. Nakupuji ve stejných obchodech. Ale tolik lidí, které jsem miloval a kteří byli součástí mého života, už tam není.
Především co se týče učení: když nám Bůh skrze naše předky postavil na svícen světlo svého evangelia, neudrželi jsme se v mezích střídmé moudrosti. Namísto toho, abychom v tomto Božím jasu kráčeli pokorně a smýšleli střízlivě podle míry víry, kterou každému Bůh udělil, propadli jsme vyhledávání složitých metod, jak vykládat teologii. Začali jsme zkoumat a vysvětlovat všemožné jemné otázky, na nichž spása vůbec nezávisí, a u každé z nich jsme vymýšleli nekonečné důvody „pro a proti“.
V tomto světě nakonec vždy zvítězí progresivisté. Vím, že to nezní příliš optimisticky. To proto, že to optimistické není. Říkám to proto, že mnoho lidí, kteří se hlásí ke konzervativcům, často postupně, kousek po kousku, slevuje ze svých principů a podléhá agendě progresivistů.
Ježíš často mluvil o vedoucích – ať už v tom smyslu, že káral špatné vedoucí mezi Židy – zákoníky a farizeje, nebo v tom smyslu, že vysvětloval svým učedníkům, jak má vedení vypadat mezi nimi, přičemž jim často dával sám sebe za příklad.
Není to zvláštní, až překvapivé, že musíme být k modlitbě vybízeni? Zdálo by se, že k modlitbě budeme tíhnout sami od sebe. Pravdou však je, že modlitba je pro učedníky tou nejtěžší věcí. V 8. verši vidíme předpověď, že v posledních dnech, až Syn člověka přijde, bude jen málo těch, kdo se skutečně modlí. Ukažte mi člověka na kolenou a já vám ukáži někoho, kdo přemáhá mocnosti pekla.
To, co Bůh připravuje pro svůj lid na tomto světě, je něco skutečně výjimečného: chce, aby naše srdce byla upevněna milostí! Jde o to, abys měl naprostou, nezvratnou jistotu, že je všechno v pořádku – že to s tebou nevypadá zle, i kdyby se všem ostatním zdálo, že se ti nedaří. Ve skutečnosti je to totiž naopak, protože máš na své straně někoho, komu na tobě záleží a kdo všechno zvládne.
