Jaroslav Kernal

Toto číslo je – a nemůže tomu být jinak – zaměřeno na tradiční událost, kterou si jako křesťané každé jaro připomínáme – a to je ukřižování a vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista. Jakkoliv je to středobod naší víry a v Památce Páně si to připomínáme, kdykoliv se scházíme, skrze společné lámání chleba a pití vína, přesto je onen tradiční den Velikonoc magnetem, který nás přitahuje a vede nás k ještě hlubšímu zamyšlení nad událostmi Pánova utrpení na kříži Golgoty a jeho slavného vzkříšení.

Jistota vzkříšení nás povznáší nad hrůzu, která by jinak obklopovala rozpad našeho těla. Dítě vidí člověka, který hází drahý kov do tavicího kotle, a je z toho smutné, protože se ničí krásné stříbro; kdo však ví, co je to přetavení, chápe, že při tomto procesu nedojde k žádné ztrátě. Z tohoto stříbra bude odstraněna pouze struska a čistá roztavená hmota vylitá do krásné formy přitom může zdobit královský stůl. Nuže, moji bratři, jsme si jisti, že ztráta tohoto bídného těla je jasným ziskem, neboť ono nové bude vytvarováno podle slavného těla Pána Ježíše?

John Charles Ryle

Nebudu ztrácet čas dlouhým a pracným dokazováním této skutečnosti. Odvážně říkám, že kniha sama je nejlepším svědkem své vlastní inspirace. Je naprosto nepochopitelná a nevysvětlitelná z jakéhokoli jiného hlediska. Je to největší trvalý zázrak na světě. Kdo se odváží tvrdit, že Bible není inspirovaná, ať to rozumně vysvětlí, pokud to dokáže. Ať vysvětlí zvláštní povahu a charakter této knihy způsobem, který uspokojí každého člověka se zdravým rozumem.

Health And Truth

Jsme blíže k tomu, aby evangelikální církve činily pokání ze svých vin?

23. března 2025 je to již páté výročí prvního lockdownu kvůli covidu-19 ve Spojeném království, který začal 23. března 2020. Tento milník poskytuje příležitost zamyslet se nad reakcí církví v tomto bezprecedentním období, zejména optikou toho, zda jejich jednání bylo v souladu s biblickými zásadami, nebo se zvrhlo v to, co někteří mohou považovat za „nebiblickou“ reakci.

John MacDuff (1818–1895)

Kristův lid je plačící hlouček, i když je na tomto krásném světě mnoho věcí, které ho činí radostným a šťastným. Když však pomyslí na hřích – na svůj vlastní hřích a na nehorázné hříchy světa, v němž je jejich Bůh znevažován – můžeme se divit jejich slzám, nebo tomu, že se jim říká „truchlící“ a jejich pouť domů je „slzavým údolím“? Ztráta, nemoc, chudoba a smrt, které po sobě zanechává hřích, doplňují jejich truchlivou zkušenost. A u mnoha Božích nejmilejších sotva uschne jedna slza, už se ven dere další!