Dále jí řekl: „Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat.“ (Gn 16,10)
Také Hagar dostala zaslíbení. Narodí se jí syn, prvorozený Abrahamův syn. Není to ten zaslíbený syn, na toho bude muset Abraham ještě čekat, ale je to prvorozený syn. A jako prvorozený syn bude také zahrnut požehnáním. Hagar dostala stejné požehnání jako Abraham, co se týče potomstva (Gn 15,5). Synů Izmaela je skutečně nespočetně – a to můžeme mluvit jen o tělesných potomcích Izmaela, o Arabech. Stejně je to s potomky Abrahama – a zde můžeme mluvit také o duchovních potomcích, jimiž jsou křesťané. v Kristu získáváme všechno duchovní požehnání. Není nic z nebeského požehnání, co by nám náš Bůh odepřel. A ještě jinak – žádné skutečné duchovní požehnání nelze najít nikde jinde kromě Krista.
Ačkoliv se zdá nemožné, aby slabý člověk obstál před tak krutým a lstivým nepřítelem, může být i ten nejobyčejnější a nejjednodušší člověk ochráněn, pokud má srdce připravené plnit Boží vůli. Tuto vůli může poznat skrze víru a Boží zákon. Moc ďábla totiž nesahá dále než k tomu, aby se pokoušel člověka dohnat k porušování Božích přikázání a k ničení jeho víry. Pokud si člověk na toto dává pozor, stačí mu to k obraně.
Z Boží milosti jsme v Kristu zemřeli zákonu, abychom se mohli oddat tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nést ovoce Bohu (Ř 7,4). Přesto zůstává i Mojžíšův zákon stále Božím slovem, které je vhodné k učení, usvědčování, nápravě a výchově ke spravedlnosti (2Tm 3,16–17). Už nejsme pod jeho odsouzením, protože máme život z milosti skrze víru, ale stále je vodítkem pro naše každodenní chození s Pánem. Celé Písmo se nám stalo „zákonem Kristovým“, který je naplňovaný láskou, včetně výše uvedeného verše. Jak ale máme rozpoznat, ke komu se máme přidat? Není to složité, i když to někdy není ani snadné (a nepoznáme to podle většiny) – potřebujeme rozlišit dobro a zlo (Žd 5,14).
Nepouštějte se do sporu s někým, kdo má za sebou Boha. Před lety se obyvatelé města Menton chtěli vymanit z nadvlády monackého knížete. Vyhnali proto jeho zástupce. Kníže dorazil se svou armádou, která sice nebyla nijak velká, ale pro obyvatelstvo Mentonu přesto představovala hrozbu. Nevím, co ten vznešený a mocný princ zamýšlel udělat, ale přišla zpráva, že sardinský král se blíží zezadu, aby pomohl obyvatelům Mentonu, a proto se jeho výsost z Monaka velmi opatrně stáhl zpět na svou skálu. Když se věřící postaví proti zlu, může si být jist, že Pán zástupů nebude daleko. Nepřítel uslyší dusot jeho koňských kopyt a zvuk jeho trubky a uteče před ním. Proto buďte stateční a donuťte svět, aby o vás řekl: „Věřil v Pána, že ho vysvobodí.“
Pavel vysvětluje křesťanům, že „z Boží moci jsou v Kristu Ježíši“ (1K 1,30a). To je nesmírně důležitý základ, protože ukazuje, že člověk je naprosto závislý na Bohu – jenom Bůh může způsobit, že se člověk ocitne v Kristu Ježíši. Samozřejmě to nedělá bez člověka samotného, ale žádá po něm víru, kterou pak Bůh ze své milosti člověku dává (zde mluvíme o znovuzrození) a důsledkem této víry je pokání a obrácení se k Bohu.
