Druhému dal jméno Efrajim (to je Bůh dal plodnost), neboť řekl: „Bůh mě učinil plodným v zemi mého utrpení.“ (Gn 41,52)
„Bůh mě učinil plodným…“ Bůh rozhojnil Josefa – nejenom fyzicky v podobě jeho synů, ale také prakticky v podobě záchrany Egypta a Izraele, a také duchovně. Josef našel milost u faraona, což byla také Boží milost. Faraon ho povýšil a dal mu úplně všechno – postavení, moc, titul, manželku. Ale byla Boží milost, která tyto věci způsobila a otevřela srdce faraona. Bůh dal Josefovi syny, a nebyli to synové Josefova stáří, jak to bylo u jeho otce, ale byli to synové plnosti dnů, a i to je Boží milost. Bůh dal Josefovi zapomenout a nakonec potvrdil Josefovo slovo, když nastal hlad. Vidíme tady, že Josef žil životem milosti, jedna milost přicházela za druhou, milost za milostí. A především v tomto smyslu byl Josef skutečně požehnaným Božím mužem.