Bláznosofie!

Charles Spurgeon

Dějiny filozofie jsou dějinami bláznů! Všichni filozofové, kteří kdy žili, byli v popírání těch, kteří přišli před nimi, úspěšnější než v čemkoli jiném.

Během několika let budou současné teorie rozřezány na kousky nějakými novými snílky.

Neomylný test!

Pokud skutečně milujete Pána Ježíše Krista, pak se horlivě cvičíte ve snaze zalíbit se mu životem v naprosté poslušnosti. Láska se vždy touží líbit milované osobě; a to přirozeně vede k jednání, které je příjemné. Tím si tedy můžete být jisti, že pokud Ježíše opravdu milujete, pak je náplní vašeho života, abyste se mu líbili.

Hle, je tu nové!

Náš podíl bude nový. Všechna ta nesmírně velká a vzácná zaslíbení budou naše. Budeme dědici Božími a spoludědici Kristovými! Budeme občany Nového Jeruzaléma a zdědíme ono království, které je neporušitelné a neposkvrněné, připravené před založením světa pro všechna nová stvoření v Kristu Ježíši!

Uvidí, koho probodli … (Za 12,10)

Věříme, že my pohané jsme stejně jako Židé spaseni milostí Pána Ježíše Krista (Sk 15,11). Tento pramen spásy vytryskl na kříži Golgoty. V Kristových ranách je náš život. V knize Skutků je popsáno, jak se tento pramen spásy, čistý proud života, který zbavuje hříšníka nečistoty a hříchu, rozlil z Jeruzaléma přes Judsko a Samařsko až na sám konec země. K naprosté většině národů, které žijí na tváři země, se už dostalo evangelium o spasení z milosti skrze víru v Pána Ježíše Krista. K nám přišlo evangelium před nějakými třinácti stoletími a možná ještě dřív. Přesto každá další generace lidí na světě potřebuje slyšet evangelium, protože není jiná cesta ke spasení než Pán Ježíš Kristus a není jiná moc ke spasení než evangelium Kristovo. Tento pramen spásy vytryskl na kříži Pána Ježíše Krista.

Jákobovo proroctví  (Gn 49,1–33)

Jaroslav Kernal

Před námi jsou poslední Jákobova slova. Jsou to slova, která si nechával Jákob až na samotný konec svého života. Jsou to slova, která jsou pronesená na smrtelné posteli – s posledním požehnáním Jákob na konci kapitoly vydechl naposled. Často se o ní mluví jako o Jákobově požehnání – je to ovšem trochu zvláštní požehnání a zřetelně to můžeme vidět na některých místech tohoto textu, která s sebou přinášejí spíše zlořečení než požehnání. Přesto ve 28 verši čteme, že Jákob všem svým synům požehnal a tak můžeme tomuto textu rozumět i jako požehnání. Možná nám toto požehnání místy připomene požehnání Jákobova otce Izáka, které měl pro svého syna Ezaua.

Kristovo zmrtvýchvstání (Mk 16,1–7)

Jan Hus

Tento text evangelia ukazuje, co se stalo v den Kristova zmrtvýchvstání, které dnes oslavujeme, abychom s vděčností za jeho zmrtvýchvstání čekali na své vlastní a abychom se s ním, až budeme oslaveni, navěky radovali. Neboť jak říká sv. Řehoř k dnešnímu textu: „Jeden život je smrtelný, druhý nesmrtelný, jeden známe, druhý jsme neznali, jeden je život smrti, druhý je život ve zmrtvýchvstání.“ Proto přišel od Boha Ježíš Kristus, který přinesl lidem smíření, a přijal ten první život, aby ukázal ten druhý. Když přijal první, zemřel, a tak ukázal ten druhý tím, že vstal z mrtvých.

Nezapomínej, že staré pominulo (Tt 3,3)

Ke všem lidem se máme chovat vlídně, protože jsme ze stejného těsta, ze stejně hříšného prachu země. Přesto náš verš jde ještě dál, protože ukazuje na to, že v životě křesťana tyto věci patří k minulosti. Je to minulost, která se někdy podobá stále ožívající mrtvole, která by se pořád chtěla hlásit o slovo, ale musíme si pořád připomínat, že se jedná o minulost. I my jsme kdysi byli … To znamená, že už nejsme!

Tajemství Syna Božího

Jan Karafiát

Když jdete v Praze Jeruzalémskou ulicí a zastavíte se před židovským chrámem, tak tam čtete nápis: „Zdali není otec nás všech jeden?“ A vy řeknete: „To je na vlas to, co vykládáme: Všichni jsme děti nebeského Otce.“ Ale Kristus zde říká pravý opak: „Nikdo neví, kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“

Není to tak, jak si myslíte, a proto to také máte na světě, jaké to máte, že věci chápete takto. Ale kdyby se vám stala milost a vy poznali, co můžete poznat, to byste se teprve potěšili. A o to nám jde.

Velikonoční modlitba

Veliká noc je nepochybně vedle dne Páně nejstarší křesťanská slavnost. Je to slavnost velmi radostná, neboť nám připomíná události, které jsou základem víry, potěšení, naděje a spasení křesťanů, totiž zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Velikou radost nám působí jeho vtělení a zjevení se světu, veliké blahoslavenství nám vzešlo, když nám jasně zjevil cestu spasení, dal sliby a přikázání, a ukázal příklad, když za naše hříchy obětoval sebe; avšak toto vše by vykonal nadarmo, kdyby zůstal v smrti, neboť tak by naše naděje a spasení nemohly být postaveny na něm. Teprve jeho zmrtvýchvstání nám zpečetilo naši spásu a veškeré dílo Boží milosti, proto má být slavnost Kristova zmrtvýchvstání nade vše radostná.