Ty jsi byl zástupcem nás hříšných přestupníků a naše hříchy, které na tebe nebeský Otec uvalil, jsi vnesl na své tělo na dřevo kříže. Tehdy jsi rozdrtil hlavu starého hada, ďábla, pohltil jsi peklo a jeho muka, umořil jsi věčnou smrt, smířil jsi nás s Bohem Otcem a upevnil věčný pokoj.
Velký pátek nám připomíná ten jedinečný den, jaký od stvoření světa nebyl a kromě posledního dne ani nebude. Den, kdy byl Boží Syn, náš Pán Ježíš Kristus, pro nás ponořen do moře utrpení; zatčen, postaven před soud, falešně obviněn, nevinně odsouzen, bičován, zesměšňován, přibit na kříž rukama i nohama, vyvýšen mezi nebem a zemí, vystaven všem na odiv jako ponížený a nejbolestnější a nejstrašlivější smrtí usmrcen.
Tato část Janova vyprávění o Kristově umučení obsahuje velmi zajímavé detaily, které Matouš, Marek a Lukáš mlčky pomíjejí. Důvod tohoto mlčení nám není sdělen. Postačí však, když si uvědomíme, že jak ohledně toho, co zaznamenali, tak ohledně toho, co nezaznamenali, psali všichni čtyři evangelisté na základě Boží inspirace.
Toto číslo je – a nemůže tomu být jinak – zaměřeno na tradiční událost, kterou si jako křesťané každé jaro připomínáme – a to je ukřižování a vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista. Jakkoliv je to středobod naší víry a v Památce Páně si to připomínáme, kdykoliv se scházíme, skrze společné lámání chleba a pití vína, přesto je onen tradiční den Velikonoc magnetem, který nás přitahuje a vede nás k ještě hlubšímu zamyšlení nad událostmi Pánova utrpení na kříži Golgoty a jeho slavného vzkříšení.
Jistota vzkříšení nás povznáší nad hrůzu, která by jinak obklopovala rozpad našeho těla. Dítě vidí člověka, který hází drahý kov do tavicího kotle, a je z toho smutné, protože se ničí krásné stříbro; kdo však ví, co je to přetavení, chápe, že při tomto procesu nedojde k žádné ztrátě. Z tohoto stříbra bude odstraněna pouze struska a čistá roztavená hmota vylitá do krásné formy přitom může zdobit královský stůl. Nuže, moji bratři, jsme si jisti, že ztráta tohoto bídného těla je jasným ziskem, neboť ono nové bude vytvarováno podle slavného těla Pána Ježíše?
Nebudu ztrácet čas dlouhým a pracným dokazováním této skutečnosti. Odvážně říkám, že kniha sama je nejlepším svědkem své vlastní inspirace. Je naprosto nepochopitelná a nevysvětlitelná z jakéhokoli jiného hlediska. Je to největší trvalý zázrak na světě. Kdo se odváží tvrdit, že Bible není inspirovaná, ať to rozumně vysvětlí, pokud to dokáže. Ať vysvětlí zvláštní povahu a charakter této knihy způsobem, který uspokojí každého člověka se zdravým rozumem.
