Náš Pán Ježíš nezemřel nadarmo. Jeho smrt byla obětní: zemřel jako náš zástupce, protože smrt byla trestem za naše hříchy. Protože jeho náhrada byla Bohem přijata, zachránil ty, za které přinesl svou duši jako oběť. Svou smrtí se stal podobný pšeničnému zrnu, které přináší hojný užitek. Po Ježíši musí přijít řada dětí; on je „Otec věčnosti“. Říká: „Hle, já a děti, které jsi mi dal.“
Skotskou matku šokovaly materiály k sexuální výchově, které její devítiletá dcera používala při výuce ve škole. Prezentace k modulu „Jak mají lidé sex“, který je považován za vhodný pro děti ve věku 8-12 let, obsahuje obrázek nahého muže a ženy, hovoří o sexuálním vzrušení a obsahuje popisy toho, co se odehrává při pohlavním styku.
Zbožný člověk často rozjímá nad Božím slovem. „Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím“ (Ž 119,97). Zbožná duše rozjímá o pravdě a svatosti Božího slova. Nemá jen několik pomíjivých myšlenek, ale nechává svou mysl ponořenou do Písma. Meditací saje med z tohoto sladkého květu a v mysli promýšlí svaté pravdy.
Když v Janovi 1,29 Jan Křtitel zvolal: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa,“ ukázal nám podstatu toho, co znamená stát se křesťanem. Ale svým prohlášením v Janově evangeliu 3,30: „On musí růst, ale já se menšit,“ nám ukázal podstatu toho, co znamená být křesťanem. Matthew Henry nazývá tento druhý výrok „nejskvělejším vzorem“. Právě o tomto vzoru křesťanského života uvažujeme v tomto článku.
Stvořitel tzv. teistických evolucionistů, tedy lidí, kteří mají za to, že Bůh použil ke stvoření evoluci, se dost podstatně liší od Stvořitele, jehož popisuje Boží slovo a především první kapitoly knihy Genesis.
Bible nám říká, že máme respektovat ty, kdo mají v rukou vládu, což zahrnuje i respekt k těm, kdo prosazují zákon. Neměli bychom však opomíjet ani příklad apoštola Pavla, který, když byl nespravedlivě uvězněn ve Filipech, odmítl ustoupit, dokud se mu úřady veřejně neomluví. Legitimní protest proti nespravedlivému policejnímu postupu není pravicový extremismus, je to přesně to, co nás učili naši předkové.
Hřích odcizil člověka nejen Bohu, ale i člověku. Kde není láska k Bohu, tam není ani opravdová láska k bližním. Od přirozenosti jsme zcela zkažení a jako takoví máme radikálně sobecké, zlé a zlomyslné sklony. „Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách“ (Ř 3,13–16).