Kristus vstal z mrtvých!

Velikonoční neděle je každý rok pro mnoho lidí velikým svátkem. Miliony si připomínají vzkříšení Ježíše. Mnozí ten den označují jako největší křesťanský svátek. Pro některé lidi to znamená jediný den v roce, kdy přicházejí do církve. Křesťané v prvním století ovšem tyto události pravidelně každý rok neslavili. Každoroční slavení tohoto svátku je lidskou tradicí, která byla zavedena až někdy ve druhém či třetím století.

Soli Deo Gloria č. 18

Kristus se zjevuje jako pastýř svým vlastním ovcím, nikoliv jiným. Jakmile se objeví, jeho vlastní ovce ho poznávají. Důvěřují mu a jsou připravené ho následovat. On je zná a ony znají jeho. Existuje mezi nimi vzájemné poznání a stálé spojení. Jediným znakem, jistým znakem, neomylným znakem znovuzrození a přijetí je tedy upřímná víra v ustanoveného Vykupitele.

Oblékneme nové tělo

Budeme přetvořeni do podoby jeho vlastního slavného těla. To se stane všem, kteří věří v Ježíše. Jejich duše byly vírou proměněny a jejich těla projdou takovou obnovou, která bude odpovídat jejich obnovenému duchu. Jak brzy k této velkolepé proměně dojde, nedokážeme říci, ale myšlenka na ni by nám měla pomoci snášet dnešní zkoušky a všechny strasti těla.

Zemřel Bůh na kříži? Další pokus.

Výročí Kristovy smrti znovu otevírá otázku, zda je správné říci, že Bůh zemřel na kříži. Dobří křesťané přinášejí argumenty pro i proti. Jedni tvrdí, že Bůh, který je nesmrtelný (1Tm 1,17; 6,16 atd.), což znamená, že nemůže zemřít. Druzí se odvolávají na pasáže, jako jsou Skutky 20,28 a Galatským 2,20, které – jak se zdá – říkají, že Bůh zemřel.

Jediný Král, jediný Hospodin

Požehnaná vyhlídka! To není sen nadšence, ale prohlášení neomylného Slova. Hospodin bude znám mezi všemi lidmi a jeho milostivou vládu uznají všechna lidská pokolení. Dnes tomu tak zdaleka není. Sklání se někdo před velkým Králem? Kolik je tu vzpoury! Kolik je na zemi pánů a bohů! Dokonce i mezi vyznavači křesťanství je tolik rozdílných představ o Bohu a jeho evangeliu! Jednoho dne bude jeden Král, jeden Hospodin a jedno jméno pro živého Boha.

Ukazovat cestu

Svatí mají lidem ukazovat cestu svatým vlivem: nemají být chvostem, aby je druzí tahali sem a tam. Nesmíme se podřizovat duchu doby, ale musíme nutit dobu, aby vzdávala hold Kristu. Je-li Pán s námi, nebudeme se dožadovat tolerance pro náboženství, ale budeme se snažit posadit je na trůn společnosti. Cožpak Pán Ježíš neučinil svůj lid kněžími? Bezpochyby mají vyučovat a nesmějí se nechat učit filozofií nevěřících.

Toto je prst Boží!

Nechápu, jak může někdo o sobě říkat, že věří Bibli, a přitom popírat Boží prozřetelnou vládu nad světem. Pokud jde o mě, věřím, že Bůh se nezměnil. Věřím, že nyní ovládá všechny věci úplně stejně, jako to dělal v době Starého zákona. Věřím, že války, hladomor, mor i dobytčí mor – to všechno jsou jenom nástroje, které používá k vládě nad tímto světem. Takže když vidím takovou pohromu, jako je dobytčí mor, nepochybuji o ruce, která ji seslala. Je to prst Boží!

Takových lidí se straň!

  • Budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň. (2Tm 3,5)

Takových je dnes spousta!

„Tváří se jako zbožní.“ To znamená, že mají náboženské pozlátko. Nosí Kristovo jméno, patří k nějaké takzvané evangelikální církvi a snaží se vzbudit dojem, že jsou znovuzrození. Ale jsou na tom stejně jako pošetilé družičky z 25. kapitoly Matoušova evangelia, které „si vzali své lampy – ale nevzali si s sebou žádný olej.“ V těchto vyznavačích nepřebývá Duch svatý, ani se nestali účastníky proměňující Boží milosti.

Jak se vyznat ve světových událostech: čtyři zásadní pravdy

Předchozí článek o ukrajinské krizi s titulkem, jenž měl přitáhnout pozornost, vzbudil i řadu negativních reakcí. Přesto chtěl komunikovat jednu základní myšlenku: Agrese jedné země vůči druhé je špatná.

Cílem tedy nebylo analyzovat všechny možné příčiny daného konfliktu, byť jich můžeme jistě nalézt mnoho. Nýbrž: Zaměřit se na to podstatné. Na to, co doopravdy víme.