Pečlivé zaopatření od církve
Jaroslav Kernal
Co dělal zákoník Zénas společně s Apollem na Krétě? Přijeli na dovolenou nebo si odpočinout? Kdo vůbec byli tito muži a co dělali na Krétě?
„Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna… (Gn 22,16)
Potom, co Abraham obětoval berana, Bůh k němu promluvil znovu. Hospodinův posel zavolal na Abrahama z nebe … Zdá se, že to musel být slyšitelný hlas, který se ozval z nebe, podobně jako když Bůh promluvil ve chvíli, kdy byl pokřtěný Pán Ježíš Kristus. Bůh dal zaslíbení Abrahamovi – a následně toto zaslíbení několikrát zopakoval a potvrdil. V našem textu ujišťuje Abrahama, že mu skutečně, jistotně požehná. Že všechna slova, která mu řekl, se naplní, žádné z nich se nevrátí s prázdnou. Bůh sám mu řekl, že jeho naděje je úplně jistá. Proč? Protože to už předtím Bůh slíbil. A cokoliv Bůh slíbí, to se stane. Cokoliv Bůh řekne, je pravda, tedy skutečnost. A je úplně jedno, jestli se to týká minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti.
Co dělal zákoník Zénas společně s Apollem na Krétě? Přijeli na dovolenou nebo si odpočinout? Kdo vůbec byli tito muži a co dělali na Krétě?
Pán Ježíš přišel, Syn Boží, a vede tak svatý život, jaký nikdo nevedl, učil tak vzácně, jak nikdo neučil! Vy byste řekli, že bude obrácen celý svět. Jenže tak to Pán Bůh nezamýšlel. On zamýšlel, aby to šlo jinak. Visí na dřevě kříže a vypadá to tak, jako by bylo všechno ztraceno. Ale lid to dobře cítil, že u něj jde o něco víc.
Království milosti sestoupilo k nám z nebe v Pánu Ježíši. Proto obsah jeho kázání byl: „Naplnil se a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání (tj. ‚obraťte se‘) a věřte evangeliu“ (Mk 1,15; Mt 4,17; 10,7). Král je Ježíš a jeho poddaní jsou ti, kteří v něho věří. Království Boží je zřízeno pouze pro dítky Boží, tedy pro ty, kteří jsou ospravedlněni z víry skrze Pána Ježíše. Členem tohoto království se tedy nikdo nestává přirozeným způsobem, ani narozením, ani příbuzenstvím, ani svým postavením, ani výchovou.
Církev ve Filadelfii byla velice zvláštní církví. Byla jednou ze dvou církví ze sedmi v knize Zjevení, která neslyšela od Pána žádné napomenutí, žádnou kritiku ani obvinění. Dokonce Ježíš říká, že přijde chvíle, kdy všichni poznají, že si tuto církev zamiloval a mluví o ní jako o vítězné církvi. Vidíme, že to byla nejoblíbenější církev Ježíše Krista. Je to církev, od níž se máme co učit.
Pokud by nám Boží zjevení k víře nestačilo, co bychom k němu mohli přidat? Kdo může na tuto otázku odpovědět? Co by kdo navrhoval přidat k svatému Slovu? Jen krátké zamyšlení by nás přivedlo k tomu, že bychom s despektem hleděli na nejpřitažlivější lidská slova, kdyby se měla přidat je k slovu Božímu. Látka by nebyla celistvá. Přidali byste hadry ke královskému rouchu? Nahromadili byste do královské pokladnice špínu z ulice? Chtěli byste míchat dohromady oblázky z pobřeží s diamanty z Golcondy?
Nepřátelství světa vůči Kristovu lidu je velmi hořké. Lidé odpustí tisíc chyb jiným, ale u Ježíšova následovníka zveličí i ten nejnepatrnější prohřešek. Místo abychom toho marně litovali, obraťme to na správnou míru. Protože tolik lidí sleduje naše klopýtnutí, nechť je to zvláštním podnětem k tomu, abychom před Bohem chodili velmi opatrně.