Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ (Gn 12,3)
Když Bůh povolává, dává také požehnání. Dokonce i ti, kteří nebyli vyvoleni, ale poslechli, i když jen na čas, zakusili Boží požehnání. Oč více ho zakoušejí ti, kdo patří mezi Pánovy milované. To jsou ti, jichž se Bůh ujímá (Žd 2,16) – neujímá se andělů, neujímá se lidí na základě jejich původu ani na základě jejich postavení, ale ujímá se těch, kteří věří stejně, jako Abraham a spolu s ním docházejí Božího požehnání. To neznamená život v bavlnce – Abraham musel utíkat před hladem, musel bojovat proti králům, musel se přít o prostor pro svá stáda … Přesto v tom všem zakoušel neskutečné Boží požehnání. To je požehnání víry, které je darované každému Božímu dítěti v Pánu Ježíši Kristu.
Existuje takové místo, kterému se říká peklo. Ať vás nikdo neoklame planými řečmi. Když se lidem něco nelíbí, snaží se tomu ze všech sil nevěřit. Až Pán Ježíš Kristus přijde soudit svět, potrestá všechny, kdo nejsou jeho učedníky, strašlivým trestem!
Co je to dobrý vzhled? No, rozhodně to neznamená být nafoukaný a škrobený a povyšovat se nad ostatní lidi, protože povýšený pohled odpuzuje srdce, zatímco vlídná slova je získávají. Není to ani oblékání se podle posledních výkřiků módy, protože takové oblečení obvykle znamená dům zaneřáděný uvnitř a zápraží bez čistého bílého prádla.
Hned na úvod jsem musel přiznat, že se nepovažuji za žádného odborníka na vedení malých sborů, obnovy nebo revitalizační projekty. Existuje mnoho osob, které takovými odborníky jsou, ale já mezi ně nepatřím. Přesto mám pár slov, o která bych se s vámi mohl podělit.
Já mám na mysli, milí přátelé v Kristu, ta poslední slova: „A my jsme svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě.“ Čeho jsme svědkové? Těch Božích fakt, že tu byl Pán a že umřel na zahlazení hříchů a že vstal z mrtvých. Kdo jsou svědkové? Tenkrát Petr a dnes my. Kdo to zakouší? Každý. Ty dvě věci vidíte každý hned: Velká Boží fakta a lidská svědectví, jež nám zjeví Boží cesty.
Můžeme mluvit o bohatství duchovního života v přímé souvislosti s těžkou práci při studiu Písma, v modlitbě a ve službě druhým? Možná právě zde nacházíme klíč k tomu, proč je tolik křesťanů vyprahlých, zmatených nebo zoufalých z hříšných stereotypů, které stále objevují ve svých životech.
A přece povstanou po čase, až zestárne spravedlnost a zesílí nepravost, ne knížata, ale zloději, ne správcové lidu Božího, ale ničemní vyděrači, skrblí lakomci bez milosrdenství, nebojící se Boha vševidoucího, kteří třikrát i čtyřikrát do roka měníce minci, upadají v osidlo ďáblovo ke zkáze lidu Božího.
