Žalmy pro potěšení srdce - představení knihy
Knihu si můžete objednat na tomto odkazu: https://eshop.solideogloria.cz/p/zalmy-pro-poteseni-srdce/
Abram však sodomskému králi odvětil: „Pozdvihl jsem ruku k přísaze Hospodinu, Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země, že z ničeho, co je tvé, nevezmu nitku ani řemínek k opánkům, abys neřekl: »Já jsem učinil Abrama bohatým.« (Gn 14,22–23)
Abraham nechce udělat žádný závazek vůči králi Sodomy. To nebyl jeho přítel, to nebyl ani Boží přítel. Skutečně s ním nechtěl mít žádné společenství. Nevezmu si od tebe ani nitku. Abrahamův život a myšlení bylo cele poddané Boží slávě. Byl to důsledek jeho věrnosti a byl to také důsledek předchozího společenství s Melchísedechem. Těžko můžeme růst bez společenství, těžko budeme odolávat pokušení bez společenství, těžko se budeme rozhodovat v boji proti hříchu bez společenství svatých. Abraham se zavázal nejvyššímu Bohu, že z ruky sodomského krále si nevezme nic. Postaral se pouze o zajištění nákladů. Udělal to, co bylo správné, když vysvobodil Lota a udělal to, co bylo k Boží slávě, když z toho nechtěl těžit, ale chtěl svým životem oslavovat Nejvyššího Boha.
Knihu si můžete objednat na tomto odkazu: https://eshop.solideogloria.cz/p/zalmy-pro-poteseni-srdce/
V Písmu je Kristus jako hlava spojen s církví, která je jeho tělem (Ef 1,22–23; 4,15–16; Ko 1,18). Musíme si uvědomit, že církev není pouhý klub vedený podle dávno stanovených pravidel. Církev má právo na toto jméno pouze tehdy, pokud existuje živé duchovní spojení s živým Pánem, jako mají naše těla živé spojení s našimi hlavami. Totéž nás učí i Pánův obraz spojení mezi vinným kmenem a jeho ratolestmi (J 15,1–8).
Jeden autor shrnuje třetí význam slova „sekta“ takto: „Skupina nebo hnutí (často náboženského charakteru), které vyžaduje, aby se jeho stoupenci zcela podřídili jeho vůdcům/učitelům, a která používá manipulativní techniky k přesvědčování a ovládání svých členů.“
Jaké jsou znaky církve, která se stává sektou? Uvedu jich šest. Nemusí se vyskytovat všechny dohromady. Když však uvidíte, že se některá z těchto tendencí rozvíjí, je jasné, že daná církev směřuje k sektářství.
Pavel povzbuzuje Timotea tím, že mu ukazuje, jak sám jednal s těmi, kteří selhali ve víře, kteří se odvrátili od pravdy a učili falešné věci. Druhá polovina devatenáctého a dvacátý verš nám ukazují vývoj hříchu, genezi hříchu – popisují, co se děje v člověku a s člověkem a tak nám ukazují, na co si musíme sami dávat dobrý pozor a kam musíme napřít své úsilí v boji víry.
To je Kaifáš, nejvyšší kněz nebo biskup, ale veskrze světský člověk. A co řekl? Že by bylo dobré, aby zahynul ten člověk a nezahynul celý národ. Tento světský člověk že by prorokoval? Dá mu to jeho kněžství něco zvláštního? Nic mu nedá, ale když se Pánu Bohu zlíbí, tak bude mluvit jako prorok a nemá ani tušení, jakou hlubokou pravdu říká. Všichni jste jako loutky před Pánem Bohem, které on sám řídí neviditelným drátkem; figurky jste na šachovnici!