Jaroslav Kernal

České dějiny na prahu 17. století byly poznamenány hlubokým napětím, které brzy vyústilo v otevřený konflikt a tragické události pobělohorské doby. Jednou z nejvýraznějších osobností tehdejšího protestantského světa v Čechách byl kazatel, teolog a plodný spisovatel Havel Žalanský (známý též pod latinizovaným přízviskem Phaëthon), narozený roku 1567 v Žalanech u Teplic. Jeho životní dráha, literární odkaz i dramatický posmrtný osud věrně zrcadlí bouřlivou atmosféru pozdního českého humanismu.

Havel Žalanský (1567–1621)

Modlitba je jistě pozvednutím naší ponížené mysli k Bohu, vřelým a opravdovým rozhovorem našeho srdce s Bohem, v němž takto děkujeme za přijatá dobrodiní, atd. a také na budoucí časy si skrze Krista prostředníka žádáme jeho dobrodiní. Neboť modlitba je rozhovor věrného srdce s Bohem, v němž od něho buď pro sebe, nebo pro jiné žádáme něco dobrého, nebo prosíme za odvrácení zlého, či mu děkujeme za přijatá dobrodiní.

Jaroslav Kernal

K výše uvedeným úvahám se vztahuje obsah tohoto čísla časopisu Soli Deo Gloria. Začíná u jednoho významného, i když dnes v podstatě neznámého, představitele české reformace, Havla Žalanského. Jeho jméno, stejně jako jména mnohých dalších, se jezuitům podařilo vymazat z paměti našeho národa. Přesto se nepodařilo spálit všechno. V tomto čísle je úvodní kapitola z jeho knihy o modlitbě, jejíž podtitul zní: O poctě Boží a oběti Bohu nejvděčnější a nejvydatnější.

Opomíjená Bible

A vzpomínám si na jednu ženu, která za mnou jednou přišla v soukromí; mluvil jsem s ní o její duši, ona mi vyprávěla, jak hluboce to prožívá, jak touží sloužit Bohu, ale že ve svých údech nachází jiný zákon. Otevřel jsem list Římanům a přečetl jí: „To dobré, co chci, nedělám; a to zlé, co nechci, to dělám!“ Řekla: „To je v Bibli? To jsem nevěděla.“ Nevyčítal jsem jí to, protože do té doby neměla o Bibli žádný zájem; ale nepřekvapilo mě, že se najdou lidé, kteří o takovém úryvku nic nevědí. Ach!

Jaroslav Kernal

Dnes se podíváme na několik dalších principů, které vycházejí ze stvoření, z přirozeného řádu věcí a z toho, jak Bůh stvořil člověka i tento svět. Někdy se v této souvislosti mluví o takzvaných přirozených právech člověka. Ta vyplývají přímo ze stvoření a ze způsobu, jakým Stvořitel nastavil svět. Právě na tato práva bychom se měli zaměřit, když uvažujeme o volbě kandidátů či stran.

Jaroslav Kernal

Můžeme v Bibli najít nějaké volební pokyny? Samozřejmě, že v Písmu nenajdeme „první, druhou nebo třetí volební epištolu“, a tak by se mohlo zdát, že tam nic takového není. Přesto tam však nacházíme zásadní věci, které by měly určovat naše směřování v situaci, kdy chceme svou občanskou moc – svěřenou nám Bohem skrze zřízení, v němž žijeme – předat svému zástupci, aby s ní nakládal za nás.