Téma probuzení je takovým podtónem tohoto čísla Soli Deo Gloria. Ať už budeme mluvit o článku Jana Husa Poznání sebe sama, nebo o krátkém kázání Aloise Adlofa Poklad v hliněných nádobách či Jamesi Stewartovi, jehož Bůh v minulosti použil k probuzení mnoha duší v této zemi – všude vidíme totéž: touhu po Bohu, vášeň a zápal pro Boží věc, pro evangelium.
Před několika lety stál v Dublinu na rohu ulice zametač s koštětem a s největší pravděpodobností jeho nejvyšší myšlenkou bylo udržovat křižovatku čistou a hledat mince. Jednoho dne mu právník položil ruku na rameno a řekl mu: „Můj dobrý příteli, víte, že jste dědicem jmění v hodnotě deseti tisíc liber ročně?“ „Myslíte to vážně?“ zeptal se. „Ano,“ odpověděl. „Právě jsem dostal tuto informaci a jsem si jistý, že jste to vy.“ Odešel a zapomněl tam své koště. Jste překvapeni?
Jak tajemná věc je život! Pohyb, city, dýchání, myšlení! V čem spočívá princip bytí? Kdo jej může definovat? Kdo jej může pochopit? Kdo jej může analyzovat? Schopnosti, vkus, vnímání mysli – co to je? Umění malovat díla přírody – zachytit tvar, barvy, jemnost krajiny a přenést je na plátno; schopnost čerpat z duše kombinaci sladkých zvuků a tak vytvářet melodii; schopnost zkoumat a věnovat se vědě – čtenáři, co to je? Řekni, v jakém koutě mysli to roste. V jaké komoře mozku to sídlí?
Šéfredaktor ET: Skandál kolem gangů, které zneužívají děti, je opět v titulcích novin. Někteří přeživší z vyšetřování odstoupili s tím, že je zlehčováno. Premiér reagoval slibem, že vyšetřování se bude zabývat islámskými motivy pachatelů. Jeremy Fowler se vrátil z práce v severním Iráku a je šokován tím, co se děje ve Velké Británii. Zde je jeho názor na křesťanskou reakci...
Každý křesťan je proto povinen nezkoumat, kdo učí, ale co učí, a srovnávat to s Písmem. Vidí-li, že to, co se říká, je v souladu s Písmem, má toho využít pro své osvícení. A to ne proto, že to řekl nějaký člověk, ale proto, že mluví z Boha. Pokud zjistí nesoulad, má se tomu vyhnout, avšak bez zlosti a hněvu, protože mluví jen člověk, jehož myšlení nejsme povinni podléhat. Naopak jsme povinni snášet jeho slabosti.
Proč se zabývat stvořením? Není lepší ignorovat otázky, ve kterých se křesťané neshodnou, a věnovat se evangelizaci?
Hlásat lidem evangelium je jistě úkolem celé církve i každého jednotlivce z Božího lidu. Přinášet Boží dobrou zprávu neobráceným přátelům a sousedům je prioritou každého zdravého sboru. Nicméně mě zaujala vaše myšlenka, že abychom se mohli věnovat evangelizaci, musíme ignorovat otázky, ve kterých se křesťané neshodnou, včetně takových témat, jako je stvoření.
Boží slovo vymezuje velmi přesně, kdo je tento „někdo“. Těch vymezení je daleko více a my se budeme mnoha z nich zabývat v následujících verších. Ale už v prvním verši jsou nějaká vymezení, k nimž se za chvíli dostaneme – starším církve může být jenom ten, kdo to chce dělat a kdo po tom touží. To není místo pro ty, na které to zbylo, nebo pro ty, kteří se dostatečně nebránili, jak to často dneska bývá – „potřebujeme mít starší, tak to dáme někomu, kdo bude nejméně vzdorovat“. Vedení církve je vymezené povolání. A s tímto vymezením jsme se setkali už v předchozích verších.
Existují dobré křesťanské církve a existují špatné křesťanské církve. Ale jaké důvody by byly dostatečné pro opuštění jedné církve a přechod do jiné? Kromě otázek jako je lokalita, lavice nebo židle, hymny nebo chvalozpěvy atd. existují i jiné platné důvody pro odchod. Mnohé z nich jsem zde seřadil podle témat. Ale mějte na paměti, že je třeba chodit do církve (Židům 10:25). Nedoporučuji vám, abyste přestali chodit do církve.
Nejdříve všimněme si čtyř důležitých pravd: 1. Nemohu být nikdy tím, čím Bůh chce, abych byl, dokud se plně neodevzdám Pánu. 2. Nemohu nikdy dokonale a jasně znát vůli Boží, dokud se mu plně neodevzdám. 3. Můj křesťanský život bude omylem a zklamáním pro Boha i pro mne, když se mu plně neodevzdám. 4. Budu tím, který ztrácí před trůnem Kristovým, když se mu plně neodevzdám. V tom právě mnozí věřící ztroskotají.
Sešel jsem se s bratrem Stewartem v létě r. 1936 ve Varšavě, když jsem se vracel s cesty po baltických státech. Viděl jsem požehnaný vliv evangelické reformace ve Finsku, Estonsku a Lotyšsku, a toužil jsem velice po tom, aby i v našem národě vliv evangelia byl rozhojněn. A tak se mi zdálo, jako by Bůh v osobě tohoto mladého evangelisty posílal odpověď na mé modlitby po rozvlažení. Pozval jsem ho tedy k nám do Kutné Hory, kde náš sbor je bez kazatele. Přijal mé pozvání a výsledky jeho kázání u nás i v jiných místech splnily mé naděje.
K bohoslužbám se scházeli presbyteři. Zpívalo se, modlilo se a četl se Zákon a Proroci, stejně jako my. Po bohoslužbě vystoupil jeden presbyter a řekl: „Pokud chce někdo promluvit k lidu, může tak učinit.“ A Pán Ježíš vstal. Poté se říká: „Podali mu knihu proroka Izajáše.“ Proč? Protože požádal, aby mu přinesli proroka Izajáše, a to proto, že měl v mysli celé kázání a k němu si připravil text z Izajáše.
