Dále mu Bůh řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí. Ploď a množ se; vzejde z tebe národ a společenství pronárodů, i králové vzejdou z tvých beder. (Gn 35,11)
V Gn 28 Bůh oznamuje Jákobovi, který byl bez ženy, bez dětí, bez domova, že z něj bude velký národ, tak v Gn 35 Bůh Jákobovi, který má několik žen, má dvanáct dětí a zanedlouho se mu narodí třinácté – dvanáctý syn, Bůh Jákobovi přikazuje, že z něj má být národ. Dává mu stejný příkaz, jako dal Adamovi a Evě – ploďte se a množte se. Vidíme tady kontinuitu, vidíme tady jednotu Božího záměru, vidíme tady jasné směřování k jedinému cíli – ke Kristu. To je to Požehnání s velkým ‚P‘. Z Jákoba bude národ i společenství pronárodů, mezi jeho potomky budou králové. Ale všechno směřuje k tomu Jedinému, k tomu, který byl zaslíbený už Adamovi a Evě, k tomu, který se stal tělem, když se naplnil stanovený čas – k Pánu Ježíši Kristu.
Modlitba je jistě pozvednutím naší ponížené mysli k Bohu, vřelým a opravdovým rozhovorem našeho srdce s Bohem, v němž takto děkujeme za přijatá dobrodiní, atd. a také na budoucí časy si skrze Krista prostředníka žádáme jeho dobrodiní. Neboť modlitba je rozhovor věrného srdce s Bohem, v němž od něho buď pro sebe, nebo pro jiné žádáme něco dobrého, nebo prosíme za odvrácení zlého, či mu děkujeme za přijatá dobrodiní.
K výše uvedeným úvahám se vztahuje obsah tohoto čísla časopisu Soli Deo Gloria. Začíná u jednoho významného, i když dnes v podstatě neznámého, představitele české reformace, Havla Žalanského. Jeho jméno, stejně jako jména mnohých dalších, se jezuitům podařilo vymazat z paměti našeho národa. Přesto se nepodařilo spálit všechno. V tomto čísle je úvodní kapitola z jeho knihy o modlitbě, jejíž podtitul zní: O poctě Boží a oběti Bohu nejvděčnější a nejvydatnější.
A vzpomínám si na jednu ženu, která za mnou jednou přišla v soukromí; mluvil jsem s ní o její duši, ona mi vyprávěla, jak hluboce to prožívá, jak touží sloužit Bohu, ale že ve svých údech nachází jiný zákon. Otevřel jsem list Římanům a přečetl jí: „To dobré, co chci, nedělám; a to zlé, co nechci, to dělám!“ Řekla: „To je v Bibli? To jsem nevěděla.“ Nevyčítal jsem jí to, protože do té doby neměla o Bibli žádný zájem; ale nepřekvapilo mě, že se najdou lidé, kteří o takovém úryvku nic nevědí. Ach!
Dnes se podíváme na několik dalších principů, které vycházejí ze stvoření, z přirozeného řádu věcí a z toho, jak Bůh stvořil člověka i tento svět. Někdy se v této souvislosti mluví o takzvaných přirozených právech člověka. Ta vyplývají přímo ze stvoření a ze způsobu, jakým Stvořitel nastavil svět. Právě na tato práva bychom se měli zaměřit, když uvažujeme o volbě kandidátů či stran.
Můžeme v Bibli najít nějaké volební pokyny? Samozřejmě, že v Písmu nenajdeme „první, druhou nebo třetí volební epištolu“, a tak by se mohlo zdát, že tam nic takového není. Přesto tam však nacházíme zásadní věci, které by měly určovat naše směřování v situaci, kdy chceme svou občanskou moc – svěřenou nám Bohem skrze zřízení, v němž žijeme – předat svému zástupci, aby s ní nakládal za nás.
