V první části vidění, v šestém dopisu, se Pán obrací na církev ve Filadelfii a na všechny pozdější církve. Proto musíme pochopit, jak se toto slovo vztahuje i na současnou církev. A to zejména proto, že, jak je možné z těchto slov pochopit, je tato řeč určena především lidu, který trpí mnohým soužením.
Téma hříchu a spravedlnosti, radosti a pokoje se prolíná také články v tomto čísle našeho časopisu. Hned na následující straně je úryvek z výkladu knihy Zjevení od významného husitského teologa a přítele Jana Husa, Jakoubka ze Stříbra, který se po Husovi stal kazatelem v Betlémské kapli a který v roce 1414 začal vysluhovat Památku Páně s podáváním chleba i vína všem věřícím. I když byl Jakoubek univerzitním mistrem, neměl v oblibě lidské tituly a zdůrazňoval rovnost lidí. K tomu něco málo najdete v článku Arthura Pinka s názvem „Doktor“ nebo „bratr“.
Znám muže, jehož pán se ho snažil přimět, aby jednal proti svému svědomí, ale on řekl: „Ne, pane.“ A pán si pomyslel: „Je to sice velmi dobrý služebník, ale pokud to půjde, dám mu výpověď.“ Vyhrožoval mu tedy, že pokud neudělá, co chce, propustí ho. Ten muž byl na svém pánovi závislý a nevěděl, co má dělat, aby si vydělal na denní chléb. Tak svému pánovi hned upřímně řekl: „Pane, neumím nic jiného; bylo by mi skutečně líto od vás odejít, protože se mi u vás velmi dobře daří, ale pokud k tomu dojde, pane, raději budu hladovět, než abych podřídil své svědomí někomu jinému.“ Ten muž odešel a pán za ním musel jít, aby ho přivedl zpět. A tak to bude vždycky. Pokud jsou křesťané věrní, musí zvítězit.
Boží poselství musí být přijímáno s úctou. Když Ehúd řekl: „Mám pro tebe výrok Boží“, Eglón vstal ze svého sedadla. Bylo to projevem úcty, projevem pozornosti. S podobnou úctou bychom měli vždy čekat na zjevení Boží vůle. „Co říká můj Pán svému služebníku?“
Kirk byl vášnivým příznivcem amerického prezidenta Donalda Trumpa a mnozí ho považovali za vůdčí osobnost mládežnického hnutí MAGA. Byl také známý svou evangelikální vírou a na univerzitních kampusech diskutoval s ateisty o náboženských otázkách. „Ježíš porazil smrt, abyste mohli žít,“ napsal v jednom ze svých posledních příspěvků na X v sobotu minulý týden.
Bezbožný svět je těžké učit. Egypt nezná Hospodina, a proto se odvažuje vztyčovat své modly a dokonce se opovažuje ptát: „Kdo je Hospodin?“ Pán však hodlá zlámat pyšná srdce, ať už chtějí, nebo ne. Když se nad jejich hlavami rozhoří jeho soudy, zatmí se jejich nebe, zničí se jejich úroda a zabijí se jejich synové, začnou trochu rozeznávat Hospodinovu moc. Na zemi se ještě stanou takové věci, které přivedou skeptiky na kolena. Nenechme se znepokojit jejich rouháním, protože Pán se dokáže postarat o své jméno a udělá to velmi účinným způsobem.
Ačkoli se dnes jen málo skupin hlásí k pietismu, ve skutečnosti existuje velké množství moderních církví, které byly významně ovlivněny pietistickým učením. Pietismus je hnutí v rámci křesťanství, které se snaží zaměřit na individuální svatost a důsledný křesťanský život. Obvykle je vedeno laiky nebo místními pastory, kteří jsou frustrováni viditelným pokrytectvím nebo nekonzistentností v rámci větší církve. Existovalo několik pietistických hnutí, z nichž každé vedlo k vzniku nových denominací nebo společenství.
Stuart Olyott (nar. 1942) je v důchodu, ale aktivně káže po celé Velké Británii i v zahraničí.
Děkuji vám, pane O, za tři procházky, které jsme dosud absolvovali. Velmi mi prospěly, ale na tuto jsem se těšil obzvláště.
Proč?
Protože jsme se dohodli, že dnes budeme mluvit o modlitbě, a upřímně řečeno, právě teď s modlitbou velice bojuji.
Lidé tento výraz často používají, ale ne všichni tím myslí totéž. Když tedy použijete slovo „bojovat“, co mi tím vlastně chcete říct?
Řeknu to takhle. Jako křesťan vím, že bych se měl modlit. Hluboko uvnitř vím, že se chci modlit. Ale zdá se, že se k tomu nedokážu přimět, a to mě opravdu trápí. Cítím se jako ztroskotanec!
Vláda plánuje definovat islamofobii, což podle člena labouristické strany v horní sněmovně ohrožuje svobodu projevu.
V rozhovoru pro Politics Home vyzval lord Glasman premiéra, aby nezaváděl definici islamofobie. Pracovní skupina zřízená za účelem dohodnutí vhodného znění již byla široce kritizována.
Současná definice Labouristické strany, která byla kritizována za přílišnou obecnost, tvrdí: „Islamofobie má kořeny v rasismu a je typem rasismu, který se zaměřuje na projevy islámu nebo na jeho domnělé projevy.“
Tento nestálý život je příliš častou zkušeností věřících. Máme své Gedeony, Báraky a Samsony; časy probuzení, časy hlubokých a požehnaných zkušeností, po nichž následuje odpadlictví a recidiva; časy, kdy příliv milosti stoupá vysoko v naší duši, aby byl následován odlivem s dlouhými úseky pouštního písku. Děkujme Bohu za soudce, ale buďme na pozoru před vládou králů, před Davidem a Šalomounem, Jóšijášem a Chizkijášem – před vládou krále.
Požadovat nestrannost není úzkoprsé; je to výzva k spravedlnosti, zakořeněná v biblické spravedlnosti a nezbytná pro demokracii. Pokud mají úředníci sloužit nám všem, musí tak činit bez politických odznaků. Proto je tento případ důležitý – nejen pro křesťany, ale pro každého občana, který si cení důvěry ve veřejnou službu.
Skupina křesťanů zahájila soudní řízení, aby zabránila státním úředníkům nosit LGBT duhové šňůrky na krk, přidávat preferovaná zájmena do e-mailů určených veřejnosti nebo se oficiálně účastnit průvodů Pride. Křesťanský institut (Christian Institute) tvrdí, že takové jednání porušuje pravidla státní správy o nestrannosti, a napsal dopis tajemníkovi vlády Siru Chrisu Wormaldovi, ve kterém ho informuje o svém záměru požádat o soudní přezkoumání.
