Ale Hospodin byl s ním, rozprostřel nad ním své milosrdenství a zjednal mu přízeň u velitele pevnosti. (Gn 39,21)
Bůh byl s Josefem. Bůh mu zjednal přízeň. Ale nemysleme si, že to bylo něco příjemného. „Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal, až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila. Poslal pro něj král a pout ho zbavil, vládce národů ho osvobodil“ (Ž 105,18–20). Ze správce domu ministra vnitra se dostal do želez, do jámy. Kolikrát asi pomyslel na to, jestli neměl raději vyhovět Potífarově ženě? Nevíme. V následující kapitole skutečně najdeme určité pochybnosti, zoufalství, hledání záchrany u člověka. Přesto nás Boží slovo ujišťuje, že i v takové chvíli byl Bůh s ním. Rozprostřel nad ním své milosrdenství. Natáhl ho k Josefovi. Bůh ho zaštítil. Josef se neměl jako v bavlnce, ale Bůh byl s ním.
V době, kdy vznikl Nový zákon, otcové běžně vydávali své dcery za manželky ještě jako děti. Muži mohli své manželky nutit k potratům. Nebo je nutili, aby opustily nemocné, postižené či novorozené holčičky a nechaly je zemřít. Od manželů se neočekávalo, že budou svým manželkám věrní. Bylo běžné, že svobodní muži využívali otroky k sexuálnímu uspokojení, ať už šlo o muže či ženy. Navíc se od nich očekávalo, že budou mít milenky.
V 1. a 2. části jsme se zabývali první stranou trojúhelníku – pravdou. Nyní se budeme věnovat druhé straně – pokoře. Pokora ve skutečnosti není nic jiného než přesné zhodnocení sebe sama – vašich obtížných povahových rysů, hříchů ve vztazích, s nimiž bojujete, a vašich vlastních nedostatků a slabostí jako manžela či manželky (jinými slovy, věcí, které Bůh a v menší míře i váš partner a ostatní vidí jasněji než vy sami).
Manželství bylo vždycky pod tlakem. Můžeme to vidět na jedné tragické skutečnosti, totiž že v Bibli není žádná dokonalá a vzorová rodina. Máme řadu úseků rodinného života, které pro nás mohou být dobrým vzorem, ale vždycky se jedná jenom o nějaký úsek, část života rodiny. Hřích ničí vztahy mezi mužem a ženou. Proto jsou manželství tak ohrožená, proto se musíme modlit za všechna manželství ve sboru, proto se musíme modlit za naše děti, aby našly zbožné a věrné manžele a manželky, proto se musíme neustále z Písma vyučovat o tom, co je to manželství a růst v porozumění tomu, jak má fungovat zbožný vztah.
Chci dnes odpoledne mluvit na velmi důležité téma křesťanského života, které je přece tak velice zanedbávané. Jak málo slyšíme poselství o tom, jak znát vůli Boží! Když Saul z Tarsu prožil obrácení, ptal se: „Pane, co chceš, abych činil?“ Ďábel se snaží oslepit naši mysl, abychom nepoznali Boží vůli, protože dobře ví, že nepoznáme plnost Ducha svatého, pokud nejsme ve středu Boží vůle.
České dějiny na prahu 17. století byly poznamenány hlubokým napětím, které brzy vyústilo v otevřený konflikt a tragické události pobělohorské doby. Jednou z nejvýraznějších osobností tehdejšího protestantského světa v Čechách byl kazatel, teolog a plodný spisovatel Havel Žalanský (známý též pod latinizovaným přízviskem Phaëthon), narozený roku 1567 v Žalanech u Teplic. Jeho životní dráha, literární odkaz i dramatický posmrtný osud věrně zrcadlí bouřlivou atmosféru pozdního českého humanismu.
Modlitba je jistě pozvednutím naší ponížené mysli k Bohu, vřelým a opravdovým rozhovorem našeho srdce s Bohem, v němž takto děkujeme za přijatá dobrodiní, atd. a také na budoucí časy si skrze Krista prostředníka žádáme jeho dobrodiní. Neboť modlitba je rozhovor věrného srdce s Bohem, v němž od něho buď pro sebe, nebo pro jiné žádáme něco dobrého, nebo prosíme za odvrácení zlého, či mu děkujeme za přijatá dobrodiní.
