Jaroslav Kernal

28. září slavíme státní svátek nazvaný Den české státnosti. Tradičně je spojován s knížetem Václavem, jehož nechal r. 935 zavraždit jeho bratr Boleslav. Václav nebyl prvním křesťanem na českém knížecím stolci, ale jeho vražda spolu s předchozí vraždou jeho zbožné babičky Ludmily měly nepochybně velký vliv nejenom na utváření české státnosti, ale také na rozšíření křesťanství v naší zemi. Máme skutečně dlouhou křesťanskou tradici a můžeme (a měli bychom) na ni být hrdí.

Jan Karafiát

Milí přátelé v Kristu, toto je stanovisko apoštola, jako by řekl: Nemá to být tak, jak si myslíte, že vám budu předkládat nějaké vymyšlené báje; jsou to fakta, tak se to má. A to je vždy z Boží milosti i mé stanovisko. To, co vám předkládám, nejsou žádné vymyšlené báje, ale skutečné věci. To je stanovisko celé Boží církve.

Donny Friederichsen

Mnoho křesťanů prožívá úzkost, když se sami sebe ptají: „Kdy mám opustit svou církev?“ Je to důležitá otázka, která zahrnuje mnoho faktorů. Jednoduše řečeno, neexistuje jednoduchá a vyčerpávající odpověď. Doufám však, že se mi v tomto článku podaří nastínit některé z úvah nad touto otázkou.

Clifford Pond

Místní církve v Novém zákoně spolupracovaly při evangelizaci a v charitativních projektech. Jejich spolupráci při evangelizaci lze vidět v tom, že jeruzalémská církev vyslala Barnabáše, aby pomáhal v Antiochii (Sk 11,22–24), v tom, že církev v Lystře vyslala Timotea, aby spolupracoval s Pavlem (Sk 16,1–3 ve srovnání s 1Tm 4,14), a ve sdílení lidských a finančních zdrojů pro šíření evangelia (Sk 20,4, Fp 4,14–16).

Jaroslav Kernal

První verš třetí kapitoly začíná slovy, která už jsme v tomto listě četli: „Věrohodné je to slovo…“, doslova věrné, hodnověrné, důvěryhodné nebo věrohodné slovo. Je to vyjádření, které má ukázat na závažnost toho, co následuje. Jako kdyby chtěl Pavel zvednout prst a říci: „Teď dávejte všichni dobrý pozor, protože to, co uslyšíte je nesmírně důležité!“ Závažnost celé věci nám vynikne, když se podíváme na další místa, kde Pavel používá toto sousloví.

Robb Brunansky

Když se zamyslíme nad tím, jak Bůh v Písmu reaguje na modlářství, vidíme, že Bůh vždy přináší modlářství zničující zkázu. Netoleruje žádné soupeře, ani nedovolí, aby jiní bohové zaujmuli jeho místo nebo si přivlastňovali jeho slávu. Jak ale Bůh modlářství ničí? Nesprávný pohled jistě povede k tělesné reakci na modlářství a modláře. Odpověď na otázku, jak Bůh ničí modlářství, má dvě části. První je, že Bůh nabízí modlářům milost a pokoj skrze evangelium.

Arthur W. Pink

Jak podivné metody někdy Bůh používá, aby své děti naučil tolik potřebné lekce! To je nedávná zkušenost autora tohoto článku. Byla mi nabídnuta „univerzitou“ možnost přijmout titul „D. D. (něco jako doktor teologie - pozn. red.)“. Požádal jsem o čas, abych se mohl modlitbou obrátit na Boha a prostřednictvím jeho psaného Slova hledat poznání jeho vůle, a dostalo se mi více světla, než jsem očekával. Měl jsem velmi vážné pochybnosti o tom, zda je přípustné, aby jeden z Božích služebníků přijal titul tělesné cti. Nyní si uvědomuji, že je pro mě nesprávné přijmout jej, i když je to zdvořilostní titul. Různí přátelé mě z úcty oslovovali „doktore Pinku“. Nyní je prosím, aby toho zanechali.

Jakoubek ze Stříbra (1371–1429)

V první části vidění, v šestém dopisu, se Pán obrací na církev ve Filadelfii a na všechny pozdější církve. Proto musíme pochopit, jak se toto slovo vztahuje i na současnou církev. A to zejména proto, že, jak je možné z těchto slov pochopit, je tato řeč určena především lidu, který trpí mnohým soužením.

Jaroslav Kernal

Téma hříchu a spravedlnosti, radosti a pokoje se prolíná také články v tomto čísle našeho časopisu. Hned na následující straně je úryvek z výkladu knihy Zjevení od významného husitského teologa a přítele Jana Husa, Jakoubka ze Stříbra, který se po Husovi stal kazatelem v Betlémské kapli a který v roce 1414 začal vysluhovat Památku Páně s podáváním chleba i vína všem věřícím. I když byl Jakoubek univerzitním mistrem, neměl v oblibě lidské tituly a zdůrazňoval rovnost lidí. K tomu něco málo najdete v článku Arthura Pinka s názvem „Doktor“ nebo „bratr“.

Znám muže, jehož pán se ho snažil přimět, aby jednal proti svému svědomí, ale on řekl: „Ne, pane.“ A pán si pomyslel: „Je to sice velmi dobrý služebník, ale pokud to půjde, dám mu výpověď.“ Vyhrožoval mu tedy, že pokud neudělá, co chce, propustí ho. Ten muž byl na svém pánovi závislý a nevěděl, co má dělat, aby si vydělal na denní chléb. Tak svému pánovi hned upřímně řekl: „Pane, neumím nic jiného; bylo by mi skutečně líto od vás odejít, protože se mi u vás velmi dobře daří, ale pokud k tomu dojde, pane, raději budu hladovět, než abych podřídil své svědomí někomu jinému.“ Ten muž odešel a pán za ním musel jít, aby ho přivedl zpět. A tak to bude vždycky. Pokud jsou křesťané věrní, musí zvítězit.

Frederick B. Meyer

Boží poselství musí být přijímáno s úctou. Když Ehúd řekl: „Mám pro tebe výrok Boží“, Eglón vstal ze svého sedadla. Bylo to projevem úcty, projevem pozornosti. S podobnou úctou bychom měli vždy čekat na zjevení Boží vůle. „Co říká můj Pán svému služebníku?“

Mike Judge

Kirk byl vášnivým příznivcem amerického prezidenta Donalda Trumpa a mnozí ho považovali za vůdčí osobnost mládežnického hnutí MAGA. Byl také známý svou evangelikální vírou a na univerzitních kampusech diskutoval s ateisty o náboženských otázkách. „Ježíš porazil smrt, abyste mohli žít,“ napsal v jednom ze svých posledních příspěvků na X v sobotu minulý týden.