Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil. (Gn 18,19)
Co má Abraham přikazovat těm, kdo přijdou po něm? Jedná se o cestu důvěrného následování Boha. Mají dbát na Hospodinovu cestu a jednat podle spravedlnosti a práva. Poznávat Boha a činit jeho vůli, chodit s Bohem a bez přestání ho uctívat. Přesně toto Bůh zaslíbil, že učiní v nové smlouvě, která byla zpečetěná krví Božího Syna. Když tedy Bůh jednal s Abrahamem, tak měl na srdci také nás. To je Boží láska. To je Boží milost a Boží zalíbení. Bůh nás vyvolil před stvořením světa, v dávné historii povolal Abrahama, aby se stal praotcem věřících a v určeném čase povolal také nás svou milostí a přivedl nás ke spasení. Vzdejme mu za to chválu!
Mírný, ale zároveň nekompromisní papež? Papež, jenž se plně věnuje míru a dialogu? Je ještě příliš brzy na to, abychom mohli definitivně zhodnotit pontifikát papeže Lva XIV. Rok po jeho zvolení (8. května 2025) však lze rozpoznat několik klíčových témat, která potvrzují to, co bylo zřejmé již na počátku jeho pontifikátu.
Každému údu církve má být známo, že Bůh od něho žádá, aby ho miloval nade vše. To znamená, že o něm má stále přemýšlet, jej i jeho dobrodiní čím dál více poznávat, a tak se v milování k němu rozpalovat. Měl by v něm nalézat největší zalíbení, v něm mít dokonalé a nejhlubší potěšení a hledět si ho zachovat nade vše stvoření. Měl by znát jeho milostivost k sobě a pokládat ji za největší bohatství a nejdražší poklad. Měl by ztrátu jeho a jeho milosti považovat za tu nejbídnější chudobu a z toho všeho by měla vyvěrat ustavičná péče o něj, dnem i nocí.
Poznej tři nepřátele každého člověka na světě, kteří chtějí zahubit jeho duši. Jsou to tělo, svět a ďábel. Kvůli nim musí každý člověk, který zde žije v smrtelném těle, volat k Bohu: „Pomoz mi, Pane, Bože můj! Neboť nepřátelé obklíčili mou duši.“ Mé tělo je z bláta, proto z něho pocházejí blátivé, nečisté a rozkošnické myšlenky; od světa mám marné a podivné myšlenky a od ďábla lstivé a zlé.
Oko je světlem těla člověka (Lk 11,34). Proto má zůstat oko čisté, tedy jinými slovy, je důležité, na co se díváme a na co se nedíváme. Náš pohled hraje významnou roli v našem duchovním životě. Podobně nás Pán Ježíš varuje, abychom dávali pozor na to, co slyšíme (Mk 4,24). Naše uši, oči i ústa se podílejí na našem duchovním růstu. Proto máme volat spolu se žalmistou, aby Pán odvracel naše oči od šalebnosti, od špatných a pokroucených věcí.
Možná jste už viděli krásný obraz s názvem „Čekání na rozsudek“. Jaký zájem se zračí v každé tváři! Jaký strach a chvění na tváři obžalovaného! Jaká úzkost je patrná u jeho manželky a přátel kolem něj! „Čekání na rozsudek“ je smutný obraz; ale jaký jiný by se dal namalovat na téma „Přijetí příznivého rozsudku“! Obžalovaný je zproštěn viny! Ó, jaká radost! Není možné vynést verdikt „nevinen“ pro vás a pro mě, neboť jsme nepochybně vinni; přesto je však možné prostřednictvím procesu zastoupení a Boží milosti vynést spravedlivý rozsudek, jímž se dosvědčuje, že „nyní již není žádného odsouzení.“
Žádná myšlenka nemůže být cennější než tato – Boží myšlenka na milosrdenství vůči nespravedlivým a těm, kteří si to nezaslouží. Vědomí minulých hříchů leží na mnohých srdcích jako těžká lavina. „Což může člověk být před Bohem spravedlivý?“ „Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?“ „Co bych měl udělat, až Bůh povstane, co mu odvětím, až mě bude stíhat“ To jsou vážné otázky, které navzdory všem snahám je umlčet či se jim vyhnout čas od času trápí i ty nejlhostejnější a nejbezstarostnější.
