Jan Karafiát

Pohleďte znovu na náš text: „Vystup si na horu vysokou, Sijóne, který neseš radostnou zvěst, co nejvíc zesil svůj hlas, Jeruzaléme, který neseš radostnou zvěst, zesil jej, neboj se! Řekni judským městům: ‚Hle, váš Bůh! ‘“ (Iz 40,9). Zde vidíte hned ten Sijón, Jeruzalém, judská města, ale co je kolem? To je svět. Ten je právě tak dobře jeho jako to ostatní, to jste vy a to jsem já. A tu vidíte ty převelice útěšné Boží věci: Hle, váš Bůh, který stačí na své plány. To jsou ty útěšné věci a tu vidíte ty zvěstovatele útěšných věcí.

Jan Amos Komenský

Bůh pamatuje, napomíná a prosí, jako například skrze Mojžíše: „Rozpomeň se, lide můj, že jsem si tě vyvolil, abys byl mým lidem. Proč jsi tedy opustil Boha, svého stvořitele, a nevážíš si své spásy?“ A skrze Ezechiela říká: „Odvraťte se od svých zlých cest. Proč máte zemřít, ó lide izraelský?“ Podobně skrze Micheáše: „Lide můj, co jsem ti udělal, že mě popouzíš? Rozpomeň se, že jsem tě vykoupil, abys poznal mou hojnou spravedlnost.“

Jan Hus

Slyš, dcerko! Pohleď a nakloň své ucho, neboť je pro tebe nezbytné, abys poznala bídu nynějšího života. A věz, že bída je nedostatek dobrých věcí, a tak se projevuje v duši i v těle. V duši bída nastává tehdy, když postrádá Boží milost, a tedy když Boha správně nezná. Proto je smrtelný hřích pro duši největší bídou, ačkoliv si to bídní lidé neuvědomují.

Petr Chelčický

Tím, že Spasitel říká „kdo“, poukazuje na vzácnost těch, kteří ho mají milovat. To proto, aby si to člověk uvědomil a bál se; neboť tam, kam se v čemkoli hrne množství lidí, není bezpečno, i když se to někdy zdá dobré. Ve všech jiných skutcích najdeme lidí dostatek, ale v tomto jediném – v lásce k němu – je jich málo. To způsobuje lidská pudovost a nevědomost, že lidé o to, co je duchovní, neumějí usilovat, ani si toho neváží.

Jaroslav Kernal

Pán Ježíš se nikdy neodchýlil od dokonalé lásky k Bohu a dokonalé lásky k člověku. Tak naplnil všechna přikázání. K témuž jsme voláni i my všichni. Jak toho můžeme dosáhnout, když nejsme schopni žít ani podle svých vlastních pravidel, natož podle těch Božích? Musíme být skryti v Kristu skrze víru v něj. Žádná jiná cesta není. Jenom nové narození, které přináší nové srdce, které nejenom že chce, ale také je schopné naplnit úkol, k němuž ho Bůh povolal – zachovávat jeho přikázání, tedy žít v lásce.

Ve svém srdci si velmi vážím těch prvních věřících, kteří se nenechali strhnout davem ostatních, ale vykročili vpřed sami. Přirovnávám je k mořeplavcům na neprozkoumaném moři; k mužům, kteří se jako první vydali na plavbu mimo dohled pobřeží a podstoupili tak velké riziko. Být prvními, kdo poznali, že Ježíš z Nazaretu je Pánův Pomazaný, nebylo nic malého, neboť žádný z knížat tohoto světa neměl o této velké skutečnosti ani ponětí.