Jaroslav Kernal

Apoštol Pavel nechal Tita na Krétě, aby dal do pořádku, co ještě zbývá – a zbývalo toho ještě docela dost. Měl ustanovit starší a Pavel neváhal znovu Titovi zopakovat, jací to mají být lidé. Už předtím mu dal instrukce, Titus věděl, co má dělat a jak, přesto Pavel znovu píše, že starší musí být (E – mají to být), doslova je tam, že to je člověk, který „JE:“. Starší církve musí být lidé, kteří mají zcela konkrétní vlastnosti popsané ve verších 6-8 a musí mít také určité schopnosti, které jsou popsané ve verši 9 – musí být:

Jan Zlatoústý (349-407), jeden z „otců“ církve, napsal:

„Důvodem všeho zla je to, že neznáme Písma. Jdeme do boje beze zbraní.“

Nic důležitého se nestaví bez průzkumu terénu ke zjištění druhu půdy a shromáždění všech potřebných informací k bezpečnému otevření staveniště.

Žádný voják nemůže jít do boje bez výstroje a zbraně. Musí také studovat terén na štábních mapách nebo průzkumem, aby věděl kde je nepřítel. Politici, ti si žádají sondáže, aby znali mínění a následně zrevidovali politiku.

Kdo žije bez modlitby, kdo se jenom málo modlí, kdo jenom zřídka čte Slovo a málokdy vzhlíží k nebi, aby byl občerstven shůry, stane se člověkem, jehož srdce bude suché a neplodné. Ale kdo propadá skrytému vyhledávání Boha, kdo tráví mnoho času ve svatém spočinutí, kdo se těší v rozjímání nad Slovem Nejvyššího, ten, jehož duše je cele odevzdaná Kristu, musí být člověkem, jehož srdce přetéká. A jaké je jeho srdce, takový bude i jeho život.

Charles H. Spurgeon

Ferdinand Hrejsa

Převrat bělohorský projevil se nejprve na půdě cír­kevní. Odchodem královým a Scultetovým postup kal­vinismu byl rázem zmařen. A pak rána za ranou dopadala na církev českou, aby ji zkazila, by na jejím místě mohla býti znova vybudována církev katolická. Nenávist vítězů obrátila se zejména proti Bratřím. Betlem byl hned s po­čátku vypleněn, jesuitský kostel a chrám sv. Šimona a Judy Bratřím odňat. Bratrští kněží ihned se uchýlili v ústraní v okolí Prahy. Bratrská církevní práce postupně mařena všude, kam dosáhl vliv vítězů. Hned pak vítězná strana katolická pomýšlela na to, aby se ujala pražských kostelů. 

Elizabeth Prentissová

Slečna Cliffordová přišla ve středu k nám na oběd. Její obdivuhodné uzdravení vzbudilo značnou pozornost a získalo Arnoštovi jakousi pověst, která mu není nevítána. Ne že by byl ctižádostiv – nežil člověk méně světský; ale jeho veliká ústupnost a skromnost tlumila světlo, jež začíná nyní svítit. Všichni jsme se těšili z návštěvy sl. Cliffordové. Ona je jednou z nejsvěžejších, nejoriginálnějších osob, s nimiž jsem se kdy seznámila – a uváděla nás v smích svými veselými slovy při každé přestávce při obědě. Ale tato živá povaha obrací se k vážným bodům životním s obdivuhodnou snadností a rychlostí, jak by snad každý měl dělat. Vzala jsem ji nahoru do mého pokoje, kde byl můj košíček s pracemi, a Helena nás následovala.

Po dosažení majestátu počal se rozvíjeti čilý církevní život na všech stranách již za Rudolfa II. a ovšem i za vlády Matyášovy (1611—1619). „Podobojí dle řádu senio­rova" (Bratří) a „Podobojí dle řádu administrátorova" závodili spolu v církevní práci. V Praze osadníci jednotlivých farností, jež dosud spravovali kněží staroutrakvističtí starou konsistoří chránění, povolali si za faráře stoupence České konfese. Tak se dálo i v městech královských. Kněží staroutrakvističtí pak rádi byli vládou přijímáni na panství královská.

• Hledej blaho v Hospodinu... (Ž 37,4)

Dneska budou po celém světě milióny lidi uctívat Boha. Někteří půjdou do kostela, kde hoří svíčky a kadidlo při rituální bohoslužbě. Jiní budou nadšeně zpívat, mluvit zvláštními jazyky a válet se po zemi. Slyšel jsem o sborech, kde členové praktikují věci, které nazývají „svaté krkání a dokonce zvracení“. Další lidi však zůstanou doma se svou rodinou a budou uctívat Boha.

Jaroslav Kernal

Bůh slíbil Abramovi, že zajistí jeho budoucnost, že se o něj postará – požehná mu, zahrne ho svou přízní, vyvýší jeho jméno, bude ho chránit a provázet a Abram bude středem Božího zájmu. Abram na tato zaslíbení reagoval vírou, vyšel z Uru a později z Cháranu a šel do země, o které mu Bůh slíbil, že mu ji dá. A kam přišel, tam uctíval Boha. Chválil ho a vzýval Jeho jméno. Abram se cele spolehl na Hospodinova zaslíbení a výsledkem byla chvála.

V prvním poločase se manšaft dvakrát nevyznamenal a dostává pořádně na frak. O přestávce se hráči sejdou v šatně a trenér je péruje: „Mládenci, vy to hrajete, jako byste to hráli prvně! Jones přehlídl klíčový blok, který jim umožnil složit našeho rozehrávače! Smithi, ty jsi snad neviděl, jak ti do koncové zóny nabíhá receiver a jen čeká na přihrávku? Tam jsme mohli snadno zaskórovat. Williams nedával pozor na signál rozehrávače, skočil do ofsajdu, a to nás stálo yardy, o které jsme si nemohli dovolit přijít.“ Ale po několika minutách změní trenér tón: „Chlapi, já vím, že umíte hrát líp!

V předchozích dvou článcích (II.) jsme viděli znaky falešných křesťanů, jak je popisuje Pavel v listu Titovi. Viděli jsme, že v církvích na Krétě bylo mnoho lidí, kteří sice vyznali Krista, ale jejich vyznání bylo falešné – nebyli skutečnými křesťany. Totéž se děje i dnes, a nejenom na Krétě, ale i v naší zemi. Jaké je řešení tohoto problému?

Boží úmysl je Jeho záměr nebo rozhodnutí ohledně budoucích událostí. Použili jsme jednotné číslo stejně jako Písmo (Ř 8,28 - předsevzetí a Ef 3,11 – úmysl), protože co se týče budoucích událostí, odehrál se v Jeho bezmezné mysli jen jediný čin. My však mluvíme o jejich množství, protože náš rozum je schopen přemýšlet jen v postupných změnách, tak jak myšlenky a příležitosti vyvstávají, nebo v souvislosti s různými záměry Jeho úmyslu, kterých je mnoho, a nám se jeví, jako kdyby každý z nich vyžadoval svůj samostatný účel.

• Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2Tm 3,16)