List Jakubův vyvolává kontroverze po celou dobu existence církve. Již na počátku existence církve se vedla debata o tom, zda tato epištola je či není součástí kánonu Božího slova. Nicméně hlavním důvodem váhání starověké církve nebyl obsah, ale otázka, kdo byl Jakub, který tuto epištolu napsal. Nicméně nakonec došlo k všeobecnému souhlasu a rozpoznání toho, že Jakubova epištola je součástí vdechnutého Božího slova.
Přišel jsem na tento svět k soudu. K jakému soudu? Aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí (J 9,39). Divný to soud, viď? Kam se dívají ti, kteří nevidí? Na sebe a do sebe. A kam se dívají ti, kteří vidí? Také na sebe a do sebe. Ale ti jedni tam něco nevidí, co ti druzí tam vidí? Co je to? Toto: moudrost, spravedlnost, očistění před Bohem, smíření s Bohem, pokoj ve svědomí, přístup k Bohu, posvěcení, vykoupení, naděje, spasení, slovem všecky poklady, které člověk potřebuje v tomto i v budoucím životě.
Blažený život se od běžného křesťanství liší jako léto od zimy nebo jako bohatství hojné úrody zlatého podzimu od těžkého probuzení studeného pozdního jara. Takový plný život vedl snad Káleb v městě Hebronu nebo apoštol Jan v době, kdy psal epištoly. Takový život můžeme plným právem nazývat blaženým životem.
Výsledky voleb a reakce lidí na výsledky voleb, mě vedly k otázce, jak se jako křesťan mám dívat na volby. Jak bych měl hodnotit výsledek? Máme nějaká kritéria? Máme nějaké způsoby, jak zhodnotit výsledky parlamentních voleb? Věřím, že jako křesťané rychle odpovíme, že naším měřítkem je Písmo. Naprosto souhlasím. Otázkou je, zda ho skutečně používáme a jak ho používáme.
Scott Gilchrist, pastor sboru Southwest Bible Church (www.swbible.org), káže již více než 20 let na celé biblické knihy jak ve svém sboru, tak v každodenním rozhlasovém vysílání. Scott má veliké zanícení pro Boží slovo. V Listu Efezským nám odkrývá Hospodinův věčný záměr s církví. Výklad je věnován každému verši.
Nemůžeme uniknout pokušení, ale máme se s ním setkat a projít jím tak, abychom jím nebyli zraněni a abychom z něj vyšli s novou silou a novou září v duši.
Nemůžeme uniknout zkouškám a těžkostem, ale máme žít vítězně, nebýt poraženi, ale všechno přemáhat.
Nemůžeme najít cestu, na níž by do našich životů nepřišel zármutek, ale máme žít tak, abychom zakoušeli zármutek bez toho, že bychom jím byli zraněni.
Apoštol Pavel cituje část toho Žalmu a tvrdí, že David tu psal o člověku, skrze něhož je nám zvěstováno odpuštění hříchů (Sk 13,35-38). Vykladači Písma mají ve zvyku vztahovat tento Žalm jak na Davida a posvěcené lidi, tak i na Pána Ježíše. My však se odvážíme tvrdit, že jen „Kristus je v něm všechno ve všem.“ Vždyť v devátém a desátém verši nevidíme, právě tak jako učedníci na hoře proměnění, „nikoho, než samotného Ježíše“.
1Pavel, apoštol ne od lidí ani skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých, 2a ti, kdo jsou se mnou, všichni bratři, církvím v Galacii. 3Milost vám a pokoj od Boha Otce a Pána našeho Ježíše Krista, 4který dal sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z tohoto přítomného zlého věku podle vůle Boha a Otce našeho – 5jemu buď sláva na věky věků. Amen.
List Galatským bývá nazýván „Magnou chartou křesťanství“. Je to dopis, o kterém Martin Luther napsal, že je to jeho nejmilejší kniha v Bibli. Luther shrnul poselství knihy Galatským takto: „Bůh přijímá jenom ty, jimž je odpuštěno, uzdravuje jenom nemocné, dává zrak pouze slepým, oživuje jedině mrtvé, posvěcuje jen hříšníky, dává moudrost jenom nemoudrým hlupákům. Zkrátka, prokazuje milosrdenství jenom ztroskotancům a dává milost jenom těm, kdo ji nemají.“ Pavlův list Galatským je ostrým mocným dvousečným mečem v rukou dnešních křesťanů.
Za pár dní proběhnou v naší zemi další volby, tentokrát do parlamentu. Chtěl bych se zamyslet nad tím, jaký by měl být vztah křesťana k volbám a v širším slova smyslu k politice, tedy k věcem veřejným jako takovým. Často totiž slýchám, že křesťané by se o politiku neměli moc zajímat, protože jde o tělesné, neduchovní věci, že křesťané by se měli víc starat o zbožnost a svatost, než o to, kdo a jak vládne. Vždyť je to přece Bůh, který vládne nade vším, který vlády ustanovuje a sesazuje (Da 2,21), který „nakloní královo srdce jako vodní toky, kam se mu zlíbí“ (Př 21,1).
Máme před sebou první část hlavního dějství příběhu Josefa a jeho bratří. To, co jsme viděli do této doby, byla pouze předehra, která nám umožnila pochopit tento příběh v hlubších a mnohem širších souvislostech. Všechny kapitoly od návratu Jákoboa do Kenaánu (od 34. kapitoly) tvoří předehru k tomu, co se začíná odehrávat v této a několika následujících kapitolách.
Výzva našeho textu možná navazuje na to, co autor řekl v 10:34, kde adresátům připomínal, jak v dřívějších dnech (10,32) s radostí snášeli i to, že byli připraveni o majetek, protože věděli, že mají bohatství lepší a trvalé. Nyní ale potřebovali vytrvalost (10,36). Možná že je potom, co byli protiprávně připraveni o majetek, přepadly obavy. Někteří z nich se nyní upnuli na to, aby za každou cenu získali své vlastnictví zpátky. Jenže usilování o hmotné zajištění se snadno změní v lásku k němu. A láska k penězům či věcem (13,5) je v rozporu s láskou k bratřím (13,1). Autor je tedy vyzývá, aby byli spokojeni, a ukazuje jim, jak pěstovat tento vzácný, ačkoli nezbytný, křesťanský klenot.
