Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam. (Gn 12,5)
Abraham věřil, a proto se vydal na cestu. Uposlechl, jak mu Hospodin přikázal. Víra bez poslušnosti je mlácením prázdné slámy. Jakub o ní říká, že taková víra je mrtvá. Je stejná jako víra démonů. Ví o Boží velikosti, ví o Boží dobrotě, ví o zaslíbeních, ale nijak se to neprojevuje v životě, v praxi. Abraham se tady řadí do řady velkých Božích mužů z knihy Genesis – Ábel, Henoch, Noe, Abraham. Každý jednotlivý život je úplně jiný – Ábel obětoval, Henoch chodil s Bohem, Noe stavěl a kázal, a Abraham vyšel a došel. Je tady víra, která je poslušná. Je třeba, abychom se naučili tuto jednoduchou poučku – činy mluví víc než slova.
Stejně jako tenkrát Duch svatý uváděl lid Boží ve všelikou pravdu a oslavoval Pána Ježíše, dělá to i dnes a na věky věků. Sláva je jeho, ať o tom víte nebo nevíte. „Neboť tvé je království, i moc, i sláva!“ A teď si představte, že my již z té jeho slávy něco vidíme a čekáme ještě víc té jeho slávy. Naše texty nám praví, že všechno to, co vidíte a čekáte, je příliš málo, že jeho sláva je neskonale větší a že se určitě dostaví.
Celý kontext – celá druhá a třetí kapitola je napsaná na pozadí rozdílů mezi mužem a ženou. Ten rozdíl byl patrný už v předchozích verších (v. 8–10), kde byla řeč o modlitbě, je naprosto zřejmý na tomto místě a pokračuje ve třetí kapitole, kde se dál Pavel zabývá vyučování v církvi, které je svěřeno na prvním místě starším, což mají být zbožní, zralí a v Božím slově zakotvení muži. Takže tady máme modlitbu mužů a žen (v. 8–10) a vyučování žen a mužů (2,11–15 a 3,1–7).
Člověk může snadno přehlédnout, že si příliš zakládá na dětech, manželce a přátelích, ačkoli je to v Božích očích zlé. Ale běda; jsou lidé, kteří jsou příliš mrzcí, než aby milovali tělo a krev; milují špínu, pouhou špinavou zem, žluté zlato. To je to, k čemu upínají svá srdce.
Jak se historie blíží k návratu našeho Pána Ježíše Krista, měli bychom očekávat nárůst falešných učitelů, falešných proroků a falešných mesiášů. Ježíš o nárůstu těchto podvodníků prorokoval v Matoušovi 24,5.11.23 a 24. Apoštol Pavel zopakoval varování našeho Pána ve 2. Timoteovi 3,13 a připomněl Timoteovi, že v posledních dnech to s podvodníky půjde od desíti k pěti. Proč s blížícím se druhým příchodem Krista přibývá falešných učitelů a jak mohou věřící rozpoznat ty, před jejichž následováním nás varuje Nový zákon?
První podmínkou pro pastýře je, aby byl sám v sobě dobrý a věrný, neboť je-li nevěrný tím, že ovce zbavuje ohrady nebo vtlouká ovci hřebík do čela, aby zahynula a jemu aby připadlo maso, pak to není dobrý pastýř a zasluhuje potrestat. Takoví jsou mnozí duchovní pastýři, ziskuchtiví, kteří, když vidí vlastní ovce hynout, se radují, a říkají: „Dobře zaplatí darem do kuchyně.“ Nezaslouží si, aby byli pověšeni v pekle?
Náš Bůh je hoden chvály! A my máme nepřeberné množství důvodů, proč bychom ho měli chválit. Už jenom z oné skutečnosti, že je Bůh, vyplývá, že je naší povinností ho chválit – je nejvyšší a nejdokonalejší bytostí, která existuje, existovala a bude existovat na věky. Máme ho také chválit za jeho činy a za jeho nesmírnou velikost. Některé z jeho činů si můžeme připomenout i při čtení tohoto čísla Soli Deo Gloria.
